INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další várka promáčů čítá čtyři kousky. Od kytarového běsnění po hmatníku strunné milenky, přes hard rock v klasicky rozervané slupce a dospělácky orientovanou citovkou, až po chemii a mírně odlidštěné kouzlení moderní techniky. Tak příjemnou zábavu a ničím nerušené čtení.
CURT SHAW - Curt Shaw (Curt Shaw 2005)
Zajímavé a klikaté jsou někdy cesty promo nahrávek. V dnešní době, kdy vzdálenost nepředstavuje téměř žádný problém, došel nám onehdá i ve vlastní režii vydaný debut amerického kytaristy Curta Shawa. A s čím že se na něm vytasil „jednoduše nejlepší nový metalový kytarista“ (jak jsem si kdesi s úsměvem přečetl)? Copak o to, jeho hudební vize jsou jako včerejší padlý sníh, bohužel však hustě prosolený a do kašovité břečky vyšlapaný snad celým městem. Nabízí totiž klasickou ukázku z alb kytarových hrdinů osmdesátých let a pokud pamatujete všechny ty „honiče“ (nejen) ze stáje Mikea Varneyho, budete mít jasno. Navíc i zvuk je silně staromilský, bicí sice podle bukletu obsloužil živý hráč, ale zní automatově až hanba. No a pokud vás snad ještě zajímá, jak obstál Curt coby skladatel, vězte, taky žádná sláva. Chtěl by být rychlý jako Friedman s Beckerem na deskách CACOPHONY, ale narozdíl od nich pouze bezhlavě sjíždí hmatník od shora dolů a zpátky, rád by melodicky čaroval po Satrianovsku, ale není natolik silný v kramflecích, sem tam se mu do tónů zatoulají mírné falše a nedotažení strun. Zkrátka a dobře, instrumentální deska v kabátu, který se už dávno nenosí, navíc bez nějakého silnějšího nápadu, byť od počáteční hrůzy se motivy přece jen drobet vylepší. [2,5/10]
www.curtshaw.com
FARO - Angelost (MTM Music/SPV 2006)
Vzhledem k tomu, že k placce „Angelost“ není téměř žádné info, nutno se spokojit jen s pouhým obsahem disku a informací, že za mikrofonem můžeme registrovat výtečného zpěváka Chitrala „Chity“ Somapalu (AVALON, FIREWIND, RED CIRCUIT atd.). A obsah? Co byste tak čekali? Hard rock klasického střihu, tu více metalová kytárka, onde slaďáček na zvlhčení něžného pohlaví. Pěkně zahraná, spolehlivě odzpívaná (Somapalův nakřáplý hlas má tu potřebnou barvu, místy až McAuleyovských rozměrů) sbírka klasických songů a postupů. Není to špatné, jen až příliš tradiční. [5,5/10]
www.mtm-music.com
BAD HABIT - Hear-Say (Frontiers Records 2005)
Ke správnému AOR (čili rocku pro dospělé - vím, je to idiotská škatulka) patří vytrčené a přeslazené klávesy jako ke skinheadovi pleška nebo k Mirilovi ruce plné práce ve všeobjímajícím tichu lesní samoty. A švédové BAD HABIT se jich drží zuby nehty. Aby také ne, pamatují dobu natupírovaných hlav i hadříků pro kluky. Nevím, jestli to byl záměr, ale právě na úkor černobílých klapek kytary jen tak dětsky kuckají v pozadí a o zvuku bicích bych snad nemluvil vůbec, neboť něco podobného se v dnešní době (už naštěstí!) jen tak neslyší. Skupina se ale nedrží jen tradičního soft rocku a občas sympaticky přesáhne až k jeho mladšímu a tvrdšímu bráškovi. Jenže právě v těchto chvílích se nemůže opřít o zvukovou stěnu (opět jsou hlavním problémem krabicové bubny) a pak už výsledek může podržet jen kvalitně prořízlá pusa vokalisty Baxe Fehlinga. Občas to stačí, většinou však ne. [3,5/10]
www.badhabitvip.com
SWAN CHRISTY - Julian (Black Lotus Records 2003)
A končíme jednou dlouho sušenou vykopávkou. Řečtí SWAN CHRISTY již před rokem vydali novější „Decentní album“, my se však ještě vraťme k předchozímu zápisu „Julian“. Jestliže do této doby skupina působila stylově hodně roztříštěně a v podstatě se hledala, právě tady svou parketu zřejmě definitivně našla. A byla to změna, kterou asi málokdo čekal. Zkreslené kytary totiž putovaly do sběru a vládu přebírá elektronika. Výsledek je chladný, prolezlý samply, ale čistý, někdy možná až sterilní. Občasný klavírek či akustická kytara se objeví, ale odtažitá atmosféra jim dává pořádně za uši. SWAN CHRISTY sázejí hlavně na zasněnou náladu a tu se jim určitě daří navodit. Sice ne vždy udrží potřebný stav vzruchu, což je docela zásadní, aby posluchač nezačal klimbat, ale převažují spíše příjemné pocity. Pro ortodoxní rozhodně nic k sežrání, ale zajímavá proměna jedné šedivé myšky v ne sice překrásnou, ale rozhodně docela zvláštní snivou myš-Lenku. [6/10]
www.swanchristy.com
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.